Už ako stredoškolský študent som zistil, že sa oplatí zverejňovať aktuality a informácie. Že sa oplatí dávať o sebe vedieť. A teraz nehovorím len o mojej osobe, vždy som sa považoval za týmového hráča a k týmovej spolupráci a výsledkom som viedol aj ľudí v Model-Klube. No nie vždy sa zadarilo 🙁 Nevadí. Nižšie je výber z článkov o nás v okresnej aj odbornej tlači.
Ale ako vždy často, malá osobná historická odbočka.
Už na gymnáziu som pretekal s modelmi dráhových automobilov a precestoval som od Martina, Revúcej, Bratislavy, Ostravy, cez Žďár nad Sázavou aj Brno, kde som dráhu v KDPM V Lužánkách považoval za svoju „domovskú“. A o všetkých pretekoch a svojich „úspechoch“ som písal do okresných novín Pokrok. Ale aj o všetkých našich akciách doma. Prvý článok som našiel z mája 1979, išlo zrejme o našu prvú verejnú aktivitu pod hlavičkou Zväzarmu. Ak si prečítate článok, nič moc. Ale to bol len začiatok, koniec bol na Majstrovstvách Európy 1997 a 1999 😉
V tom roku mi vyšiel ešte jeden článok:
A potom už sa to sypalo, jeden za druhým. Akcie u nás doma, moja/naša účasť na pretekoch inde. Občas o nás písali aj redaktori Pokroku, no často sa im tam pritrafili aj nejaké nezmysly. Neskôr som ich „donútil“ dať mi každý článok na schválenie-redigovanie. A že bolo čo opravovať! Tento je z januára 1984:
Na túto súťaž v septembri 1984 v Bratislave si spomínam veľmi nerád:
Ja som ale ani tú vojnu veľmi „nežral“ a tak už o pol roka som znova jazdil s Mirom. K. v Banskej Bystrici:
V článku som vtedy napísal:
Modelári na trati
Po roku sa automodelári opäť vrátili na hladký parketový povrch sály Domu kultúry ROH v B. Bystrici. Ceny Závodov výpočtovej techniky sa 16. marca za Model-Klub Veľký Krtíš zúčastnili Július Fábián a Miroslav Kulich. Obaja jazdili s modelmi Škoda 130 RS podľa vlastných návrhov. Poslednú závadu regulátoru rýchlosti na novom modele Š 130 RS M. Kulicha odstránili tesne pred štartom a tak sa mohli obaja zúčastniť bojov. Súťažilo sa na štandardnej slalomovej trati. Hladké parkety dôkladne preverili zručnosť pilotov a kvalitu ich strojov. Šancu mali všetci devätnásti súťažiaci, žiaci, juniori i seniori. Po troch súťažných kolách sa pri mene J. Fábián objavila číslica 13 a výsledok 145,15 bodu, čo značí tretiu výkonnostnú triedu. M. Kulich s výsledkom 138,69 b. skončil na 15. mieste. Na začiatok sezóny je to pomerne dobrý výsledok, obaja pretekári sa 0 proti minulému roku v slalome značne zlepšili a pokiaľ sa nevyskytnú komplikácie, na Majstrovstvách kraja 27. apríla vo Zvolene by mali mať šance. Citeľne však bude chýbať najlepší slalomár okresu Vlado Mazúch, držiteľ I. VT, ktorý je toho času na základnej vojenskej službe.
J. Fábián
Keď politickú nudu porazili modely
Absurdita vtedajšej tlače: Stránky novín Pokrok boli povinne prepchaté ideológiou, politickými referátmi z okresných schôdzí a nudnými štatistikami. Na športových stranách dominoval dookola len dedinský futbal a občas stolný tenis.
Redakcie doslova bažili po externých autoroch, ktorí im dodajú niečo svieže a apolitické. Príspevky o modelároch boli pre nich exotickou „špecialitkou“, ktorá priťahovala čitateľov a oživovala mŕtve noviny.
Finančný paradox doby (Potom vs. Dnes): Kým dnes si modelár musí všetko platiť sám – od drahých komponentov cez hosting až po doménu pre web – vtedy socializmus autorov motivoval. Nielenže tie články uverejnili zadarmo, ale ako externému dopisovateľovi mi za ne redakcia platila regulárne honoráre.
Triumf roku 1982: Vrcholom mojej dopisovateľskej kariéry bolo, keď ma ako obyčajného gymnazistu vyhlásili za Najlepšieho dopisovateľa novín Pokrok v celkovom poradí všetkých kategórií. Tento úspech definitívne prelomil ľady a otvoril dvere k vtedajším podnikom, ktoré v tom videli skvelú reklamu pre svoje patronátne organizácie Zväzarmu.
[1] [https://rcbookcase.com](https://rcbookcase.com/data/media/14/12Modelar_December_1985.pdf)
[2] [https://rcbookcase.com](https://rcbookcase.com/data/media/14/12Modelar_December_1987.pdf)
[3] [https://rcbookcase.com](https://rcbookcase.com/data/media/14/05Modelar_May_1991.pdf)
Ale aby som dokončil tú odbočku, z ktorej som už zase tak ďaleko. Ako študent som do Pokroku písal nie len o modeloch a akciách s nimi, ale som aj pomáhal nosiť vybavenie rôznym populárnym spevákom, ktorí vystupovali v Kultúrnom dome. A za to som tiež bral honorár. Za päť hodín práce to bolo asi 80 Kčs čistého a vstup na koncert, veď sme po ňom hneď zase rýchlo balili vybavenie a nakladali do autobusu. No a k tomu článoček, recenzia, ďalších dvadsať či tridsať korún 😉 Takže bolo aj na modely a boli aj kontakty v redakcii 😉
Raz prišiel do školy list (asi z OV KSS), že ma majú uvoľniť dopoludnia na vyhlásenie výsledkov ankety Dopisovateľ novín Pokrok roka. 1981 alebo 1982? Nepamätám. Z redakcie si overovali, či naozaj prídem. Bolo to v Hoteli Dolina, vtedajšej výstavnej skrini okresu.
V slávnostnej atmosfére plnej straníckych prejavov boli vyhodnocovaní redaktori slovenskí aj maďarskí, športoví aj kultúrni, politickí a ekonomickí. A na záver absolútne poradie, bez rozdielu kategórií. A ako vždy, od tretieho miesta dopredu. A moje meno furt nič. Až prišlo na vyhlásenie prvé absolútne miesto. Padlo moje meno. Po vyslovení môjho mena a pohľadu šéfredaktora na mňa v strede sály som sa postavil, keď ma za ruku chytil pri stole sediaci starší pán a hovorí: „Kľud, mladý, sadni si a nevyrušuj“. Na čo som mu povedal: „Lenže teraz vyhlásili moje meno“ a šiel som k vrchstolu, kde ma už čakal šéfredaktor a nejaký okresný tajomník. Keď som sa vrátil s diplomom a cenou späť k stolu, pán na mňa kukal neveriacky… Skrátka tak, ako súťaž STTM som aj túto súťaž, o ktorej som ani nevedel, že prebieha, prevalcoval nie len kvalitou, ale najmä kvantitou.
Čo som ale chcel povedať. Keď modelári sami o sebe nebudú písať a publikovať, nikto iný to za nich neurobí. Keď modelári sami nebudú robiť výstavy, nikto iný im ju nepripraví. A tak tu mám článok z Pokroku z 5. apríla 1984 o svojom prvom preteku s rádiom riadeným modelom automobilu v mierke 1:12 s elektromotorom. Môj VAZ 2103 mal pôvod v autodráhárských komponentoch, karosériu z tvrdého papiera a poháňali ho dve ploché batérie 4,5V VARTA. Že som neskočil úplne posledný, som netušil.
O vyše roka neskôr už boli výkony aj výsledky podstatne lepšie, hoci v tvrdej konkurencii. Najskôr domáci pretek, potom výjazd na Šumavu do Domažlíc:
A záver sezóny 1985:
Že som bol publikačne aktívny v Pokroku, svedčí aj tento článok z roku 1986, aj keď nemá nič spoločné s modelárstvom, dávam ho sem. Ale jedno predsa, veď som na preteky používal „svoju“ vyšetrovateľskú tisícdvestotrojku ako ozvučenie 😉
Späť k modelom, rok 1987, pribúdajú súťažiaci kolegovia. Opäť na parketách Domu Kultúry ROH ZVT Banská Bystrica:
A o súťaži u nás v telocvični Základnej školy na ulici Komenského:
Rok 1988 a zimná súťaž hádzadiel. Nielen autíčkami v hale modelár je živý. Pobehať si v zime na letisku prospieva kondičke 😉
A opäť autíčka, jeden z posledných predrevolučných pretekov u nás v telocvični. A popis aj našej taktiky na pretekoch 😉
A sme sa dostali aj na Majstrovstvá Slovenska do Trenčína, kde bola špeci autíčkárska dráha, ktorú sme im závideli a teraz aj ochutnali.
V článku som vtedy písal toto:
Majstrovstvá Slovenska
rádiom riadených modelov automobilov usporiadal AMK 14 Matra Trenčín 8. a 9. júla na svojom modelárskom autodrome. Z Model-Klubu Zväzarmu V. Krtíš sa ho zúčastnil preborník kraja Július Fábián a ako náhradník Vladimír Mazúch, ktorý nakoniec tiež štartoval, pretože sa nedostavil nominovaný pretekár z Bratislavy.
V pretekoch modelov s elektromotormi sa jazdilo netradične, rozjazdy na 3×4 minúty, semifinále na 6 a finále na 8 minút. To spolu so špeciálnou tratou nahrávalo domácim. Na veľmi rýchlej trati nebola núdza o kolízie. Na ne doplatil i Fábián, keď mu súperi dvakrát poškodili pruženie zadnej nápravy, čím sa zhoršili jazdné vlastnosti jeho BMW M1 a raz pre poškodenie elektroinštalácie nedokončil. Mazúchovi robila problémy pretáčavosť jeho Lancie Beta. Obom tiež citeľne chýbal tréning, pretože usporiadatelia nezabezpečili ubytovanie z piatka na sobotu. Z 35 účastníkov skončil napokon Fabián na 20. a Mazúch na 21. mieste. Majstrovstvá pokračovali potom pretekmi modelov so spalovacími motormi, v ktorých naši pretekári neštartujú.
J. Fábián
A pritom si na tento pretek vôbec nepamätám. S BMW M1 mám spojený práve ten pretek u nás, kedy som model v pondelok začal stavať, v sobotu dokončil, v nedeľu ráno ešte odskúšal a vo finále zvíťazil o metre, keď som predbehol súpera v poslednej cieľovej zákrute 😉
A po prevrate už bolo všeličo inak, a nie, dobré to nebolo.
No ale predsa len sa niečo aj darilo aj v roku 1990:
Na jar 1992 sme stíhali aj dva preteky za víkend, každý na opačnom konci republiky. V sobotu v Bánovciach a v nedeľu Prešov.
Bez sponzorov to v roku 1992 nejde, našťastie na domácej pôde sme vtedy o nich nemali núdzu. Aj vďaka tomu, že sme o všetkých pretekoch pravidelne informovali.
Tento článok popisuje nie len našu súťažnú taktiku, ale aj to, ako pracujeme ako usporiadatelia a ako budujeme vzťah s verejnosťou. A samozrejme výsledky, ktoré takto dosahujeme. Teda dosahovali sme, kým sme jazdili ako tým, nie ako skupina hviezdnych jazdcov 🙂
A ako to v tom Prešove vlastne skončilo? Posúďte sami:
Naskenovaný text:
Automodelári úspešní
V dňoch 4. a 5. decembra sa v priestoroch Strednej vojenskej leteckej školy v Prešove konali posledné majstrovstvá ČSFR rádiom riadených modelov automobilov kategórie RC E:12. Z 48 účastníkov boli štyria z Model-Klubu Baňa Dolina Veľký Krtíš, ktorí si postup vybojovali dobrými výsledkami v Stredoslovenskom pohári.
Zavčas ráno v sobotu sa začal posledný tréning. Pretekári boli rozdelení do ôsmych skupín po päť až šesť pretekárov. Každá skupina mala absolvovať tri rozjazdy na osem minút. Prvý z našich, VI. Mazúch štartoval v skupine 5, v skupine 6 jazdili M. Kulich ml. a J. Back a v skupine 7 M. Kulich st. Boje o postup boli neúprosné a najmä duralové mantinely boli k modelom kruté. M. Kulich st. ako jediný z našich jazdil s amatérskym podvozkom a počas pretekov trikrát menil zadnú hriadel‘.
Po tuhých bojoch vo finálových skupinách sa VI. Mazúch umiestnil na 24. mieste, M. Kulich ml. na 32. a J. Back na 33. mieste v ČSFR. V rámci Slovenska skončil VI. Mazúch na 5., M. Kulich ml. na 10 a J. Back na 11. mieste. Výkon Mira Kulicha ml. stojí zvlášť za pozornosť, pretože v kategórii žiakov skončil prvý a v ČSFR druhý! Jeho otec skončil ako 38. najmä „zásluhou“ amatérskeho podvozku, ktoré v konkurencii továrenských modelov nemajú žiadnu šancu ani vo výkonoch ani v životnosti. Na záver usporiadatelia odovzdali najúspešnejším pretekárom diplomy, ceny a poháre posledných majstrovstiev ČSFR automodelárov. Pretekári sa však aj naďalej budú stretávať na pohárových súťažiach aj po rozdelení republiky.
Július Fábián, Model-Klub Baňa Dolina
Samozrejme nie len okresný týždenník bol naším prezentačným a propagačným médiom. Okrem bežnej verejnosti, potenciálnych sponzorov a možných nových členov sme chceli osloviť aj odbornú verejnosť. Čo na tom, že vás baník potľapká po pleciach alebo funkcionár, ani jeden tomu, čo robíte, nerozumie. Ale keď získavate meno medzi starými matadormi od fachu, to je už iná káva 😉
Zdroj: https://rcbookcase.com/details.php?publication_id=1795
Z augustového čísla toho istého roka pochádza aj reportáž nasledovného znenia:
S t ř e d o s lo v e n s k ý kraj
■ Už pár let veřejně prohlašuji, že pokud bych nebyl zvyklý v Praze, asi bych žil v srdci Středoslovenského kraje, v Banské Bystrici. Jsou tam příjemní, pracovití a chápaví lidé, krásná příroda a diky této symbióze i výborné podmínky pro snad všechny zájmové činnosti. Tak to aspoň vidím já z pohledu návštěvníka. Jak je to doopravdy, na to jsem se zeptal věčně usměvavého samostatného odborného referenta KV Zväzarmu Jána Miškoviče:
Skoro máš pravdu, i když také my máme problémy. K největším patří nedostatek ploch pro letecké modeláře v okrese Banská Bystrica — všechny kategorie se na kopcích prostě nedají létat. Naštěstí máme svazarmovské letiště v Bolkovicích, kam se doopravdy vejdeme všichni. Prakticky všude nám však vycházejí vstříc. Například bansko-bystrický podnik ZARES, provozovatel Plážového koupaliště, kde pořádáme nejen místní, ale i vrcholné soutěže lodních modelářů. Zatím na československé úrovni, žádáme ale o přidělení mistrovství světa „efserek“.
■ Čím se podle tebe vyznačuje vaše krajská organizace?
V poslední době u nás vyrostlo hodně sídlišť, a tak jsme se zaměřili především na ně. Se správci bytového fondu se snažíme uzavírat dohody o využívání místností projektovaných jako dílny či prádelny. Tím lze získat nejen prostory, ale občas i potřebné finanční prostředky na jejich provoz. Zatím nejlépe jsme na tom na sídlišti Sasová, kde již máme sídlištní základní organizaci Zväzarmu. Právě v přenesení části naší činností do sídlišť vidíme jednu z mála možností, jak získat další dílny a klubovny. Jejich nedostatek totiž nejvíc ovlivňuje naši práci, protože vedoucích a instruktorů máme dost.
■ Opravdu?
Během připrav letošních výročních jednání jsme si spočítali, že mezi modeláři máme v kraji 1394 branně výchovných pracovníků. Většinu z nich jsme vyškolili vlastními silami, takže vědí, co od nich chceme. Což se příznivě projevuje v jejich další prácí.
■ Co mládež?
Právě dnes jsem předkládal předsednictvu KV Zväzarmu zprávu o plnění základních dokumentů pro modelářskou činnost. Kromě jiného jsme v ní mohli konstatovat, že k práci s mladými modeláři jsme přistoupili nejen ze statistického hlediska, ale že jsme se zaměřili na jednotu politickovýchovného a odborného působení s cílem přispívat k harmonickému rozvoji osobnosti příslušníků naši mladé generace.
■ Co to znamená ve skutečnosti?
Třeba to, že děti v našich kroužcích nejen modeláři, ale zúčastňují se nejrůznějších besed, navštěvují síně tradic vojenských útvarů, Vysoké vojenské technické školy Československo-sovětskóho přátelství v Liptovském Mikuláši a vojenského učiliště v Martině. I proto se také stále vice členů našich kroužků hlásí ke studiu na vojenských školách. Výrazných úspěchů dosahujeme i ve spolupráci s domy pionýrů a mládeže, základními školami a stanicemi mladých
techniků. Konkrétním projevem jsou třeba letní výcvikové tábory mládeže. Tradičně se také podílíme na přípravě Celoslovenského setkáni mladých techniků v Lučenci, kde probíhají kromě jiného vrcholné republikové soutěže žáků ve všech modelářských odbornostech.■ Čímž se dostáváme k modelářskému sportu. Celkem nedávno u vás vznikla akce, která již překročila hranice — nejen kraje. Ze seriálu závodů modelů lodí kategorie FSR máme opravdu radost — vždyť už se 0 něm ví i v Evropě. To ale neni zdaleka jediná vrcholná akce, kterou jsme u nás připravili. Známý je i Pohár SNP pro svahové RC větroně. Máme na svém kontě řadu úspěšných mistrovství ČSSR (především v lodním modelářství), mistrovství SSR i mezinárodních soutěži. V současné době žijeme přípravami mistrovství Evropy v kategorii F1E, již se u nás v poslední době daří.
■ Koho bys zařadil do „Dvorany slávy“?
Letecké modeláře J. Cerhu, ing. I. Trégra, M. Janka, lodní modeláře B. Krpelána, J. Maťaťu, automobilové modeláře J. Fábiána, P. Hrice, I. Kalčevského, stavitele plastikových modelů P. Poláka, M. Badíka a M. Lacka, raketýry V. Pavljuka a V. Matochu. K nejlepším v našem kraji patří základní organizace v Zubrohlavě, ZO Mostáreň Brezno. RC klub Martin-mesto a lodní modeláři z Rimavské Soboty.
■ Co připravujete?
Rada modelářství KV Svazarmu přijala pro další období bohatý a náročný plán činnosti. Asi nejneobvyklejším úkolem je plánovaná výstavba školního modelového kolejiště pro VŠD v Žilině — mělo by jit o miliónovou investici, jíž bychom byli dodavateli.
Zaznamenal Vladimir Hadač
Takže už v 1988 v Dvorane slávy? Prečo nie, dobre sa to číta 😎
V časopise Modelář 12/1979 na strane 3 mi vyšiel môj druhý príspevok do tohto časopisu. Prvý, asi o dva mesiace skôr, sa týkal farbenia poylstyrénových modelov. Tento bol o akcii u nás v Krtíši a znel:
STTM Ve Velké Krtíši
Školní a okresní kolo Soutěže tchnické tvořivosti mládeze představilon návštěvníkům výstav práce žáků ZDŠ, škol druhého cyklu a modelářů z Model.Klubu ve Velkém Krtíši. Na obou výstavách bvlo asi 250 modely zastoupena asi většina modelářských odborností. Modely členů Model-Klubu vynikaly zpracováním a také obsadily prvá místa.
Obě výstavy měly velký ohlas a byly navštiveny všemi žáky místních škol.
Július Fábián ml.
A vo februári 1981 som v časopise Modelář nechal uverejniť takýto výročný oznam:
V júlovom čísle Modelára z roku 1984 sme sa pochválili o našom modelárskom vystúpení na sovietskej vojenskej základni OremLaz, kúsok od Krtíša.
Z textu vyberám
☐ 62. výročí vzniku Komsomolu
oslavili pionýři děti důstojníků sovětské armády dislokované na území ČSSR v okrese Veľký Krtíš. Na oslavách měl zastoupení i Svazarm, konkrétně oddíl kynologie a modelářský klub.Účastníky oslav dopravil do prostoru vojenské základny autobus patronátního podniku ULB k. p. Baña Dolina Veľký Krtíš. Po slavnostním nástupu vojenské jednotky předvedli svůj program kynologové. Následovala ukázka bojového umění vojáků sovětské armády výsadek, dobytí nepřátelské základny a ukázka karate. Pak už přišlo ke slovu osm modelářů z Model-klubu a z jeho modelářského kroužku mládeže. Po asfaltové ploše se proháněl soutěžní model automobilu kategorie RC-E s karosérii VAZ, doprovázen ve vzduchu střídavě modelem Tourist CO2 a upoutaným modelem SUM Kittyhawk. Volné chvilky vyplňovalo házedlo, takže se bylo pořád na co dívat.
Příjemné bylo zjištění, že mezi vojáky je také několik modelářů, zejména automobilových, takže po ukázce byly všechny modely záhy odstrojeny a v přátelské besedě si modeláři navzájem měnili své zkušenosti se stavbou i ze soutěží. Po zhlédnutí kulturniho programu a pásma krátkých filmů pak účastníci oslav poseděli u táboráku při pěkných písničkách.
Čo sa v článku nepíše, je obed v „kamandirskoj“ jedálni. Tá voda z hliníkových nádrží sa nedala piť ani ako čaj a kynológovia po ochutaní slávnostného obeda odmietli pohostenie pre svojich psov so slovami, že majú diétu…
Ovšem pochváliť sa novými priestormi v novej budove, to je už iné kafe. Na kraji mesta vyrástla trojposchodová budova OV Zväzarmu a tri miestnosti patrili nám 😉 Sklad, dieľňa dospelých a veľká dieľňa pre krúžok mládeže.
Vo februárovom čísle Modelář som informoval o našej výstave modelov Kultrúrnom dome vo Veľkom Krtíši:
■ Verky Křtíš
U příležitosti 35. výročí vzniku Svazarmu uspořádal Model-Klub Svazarmu 9. až 14. prosince v Kulturním domě ve Veľkém Krtíši výstavu modelů. Modeláři ze stanice mladých techniků, okresního domu pionýrů a mládeže a Model-Klubu na ní předvedli plastikové modely letadel, automobilů a lodí, větroně kategorie A3, modely letadel poháněné motory na C02, modely SUM, rakety a RC automobily. Celoroční práci modelářských kroužků přibližovaly vystavené fotografie a diplomy získané na soutěžích. Členové Model-Klubu se střídali v pořadatelské službě a zvědavým návštěvníkům odpovídali na jejich dotazy. Přivítali to zejména začínající modeláři, kteří si také se zájmem četli soutěžní pravidla a prohlíželi plánky, modelářské časopisy a katalogy. Mezi čtyřmi stovkami návštěvníků byli i žáci základní školy v Komenského ulici, pro něž organizátoři výstavy připravili propagační vystoupení s RC automobily.
Podobné výstavy chtějí modeláři ve Veľkém Krtíši pořádat častěji, aby obyvatelům a návštěvníkům okresního města přiblížili svou činnost.
J. Fábián
Časopsi Modelář 11/1987 priniesol článok, ktorý som nepísal ja. Ale príbeh, ktorý opisuje, nesie aj môj podpis:
Poprvé v Žilině
se sešli příznivci RC automobilů s elektrickým pohonem na veřejné soutěži, pořádané MOK SOUS PS Žilina-Bytčica 6. září. Akce, na jejíž přípravě se podíleli i automodeláři z Veľkého Krtíše, měla získat nové zájemce o automobilové modelářství. Vítězem slalomu žáků se stal Igor Láska, nejúspéšnějším v soutěži juniorů byl K. Záležák a mezi seniory si nejlépe vedl J. Fábián. Stejná jména členů Model-Klubu ve Veľkém Krtíši figurovala i na prvních místech výsledkové
listiny ve skupinovém závodě kategorie RC ES.
J. Smolka
Že sme v oragnizovaní našich pretekov asi naozaj dobrí, osvedčila aj celoštátna anketa:
V marcovom čísle Modelář z roku 1988 ste sa mohli dočítať aj toto:
Akce roku 1987
V Modeláři 12/1987 jsme slíbili, že budeme pokračovat ve vyhlašování výsledků ankety, uspořádané ZO Svazarmu VCC škoda Gottwaldov a naší redakcí, o nejlépe připravenou akci pro automobilové modeláře v loňském roce. Zde tedy jsou výsledky druhé části hlasováni, v níž tentokrát šlo o soutěže a vystoupení s RC modely s elektrickým pohonem.
Vyplněné anketní lístky vrátilo tentokrát pouze 11 modelářských klubů, které hodnotily celkem 21 soutěží. Elektry jsou zřejmě stále ještě chápány hlavně jako doplňková kategorie, a tak se na jejich soutěže jezdi jen do nejbližších míst. To se odrazilo i ve výsledcích: Zvítězili pořadatelé krajského přeboru v Ostravě se šesti body, na druhém až čtvrtém místě skončili organizátoři soutěži číslo 168 ve Frenštátě pod Radhoštěm, č. 237 v Gottwaldově a č. 40 ve Velkém Krtíši, jejichž snahu ocenili soutěžici pěti body.
Zpracoval Ant. Hráček
Keď som v minulosti tvrdil, že sme boli vyhodnotení ako najlepší usporiadatelia pretekov na Slovensku, mnohí mi neverili. Tu je dôkaz.
A v májovom číslo z roku 1988 som opäť informoval o preteku u nás:
Elektry ve Veľkém Krtíši
V neděli 7. února uspořádal Model-Klub Svazarmu ve Veľkém Krtíši soutěž RC automobilů s elektrickým pohonem, která se jela za účasti 14 závodníků z Banské Bystrice a šesti domácích v tělocvičně 1. ZŠ. Ve slalomu si dobře vedl domácí M. Kulich starší, který zvítězil výkonem 161,36 b. Dobře mu sekundovali další domácí modelář VI. Mazúch (160,62) a D. Debnár z Banské Bystrice (160,52).
Společný závod začal třemi rozjížďkami na tři minuty. Ve finále na šest minut odstartoval výborně P. Hric, jehož model se spolu s modelem J. Fábiána neustále vzdaloval soupeřům. Na chvíli se pořadí na špici vyměnilo, po chybě J. Fábiána však projela jako první cílem Hricova „čtyřkolka“ BMW M1 (27 okruhů/9 impulsů).
Druhý skončil J. Fábián (26/0), třetí M. Kulich st. (23/15). Model Pavola Hrice je poháněn dvěma motory: Mabuchi 540 pohání přes diferenciál kola přední nápravy, Mabuchi 380 pak přímo zadní kola. Podobně je řešen model Datsun 280 ZX I. Kalčevského z Banské Bystrice, který skončil čtvrtý. Oba modely jsou přemotorované, ale prokluzují jim přední kola (obě současně), takže výsledkem je dopředný pohyb bez „hodin“. Sada baterií (7,2V/1,2A) vydrží na 6 až 8 minut jízdy. Peugeot 205 J. Fábiána je opatřen upraveným motorem Mabuchi 380, pohánějícím zadní nápravu bez diferenciálu. Motor má poměrně malý točivý moment, takže kola neprokluzují, ale dosahuje vysokých otáček, a tudíž je model dost rychlý. Není třeba se věnovat ovládání motoru, protože model nejde do smyku. Při hmotnosti modelu 1030 g vydrží jedna sada zdrojů 15 minut.
Pro žáky byl uspořádán samostatný společný závod na pět minut, v němž po velkém boji zvítězil A. Marcinek (17/3) před R. Drahošem (14/9) a D. Kubišem (12/N); všichni jsou z Banské Bystrice. O zdárný průběh soutěže se zasloužil zejména hlavní rozhodčí ing. J. Poliak.
O decembrovej výstave modelov vo Veľkom Krtíši priniesol informáciu Modelář v marcovom čísle 1989.
A v júnovom čísle 1990 som mal dva príspevky. O tom technickom budem písať v ďalšom článku, druhý sa týkal informácie o modelárskom obchode v centre Budapešti, ktoré bolo od nás len 100 km. Bližšie, ako do Bratislavy či Prahy 😉 Že som tam bol pravidelným návštevníkom (na oboch stranách pultu) budem písať v treťom článku historického seriálu 😉 Teraz len sken stránky:
Tento a nasledujúce najbližšie roky boli v znamení obrovských zmien, najmä v technických súťažných kategóriách, ako boli aj naše RC autíčka. Už nerozhodoval technický kumšt pri návrhu, zručnosť v dielni a jazdecké umenie na trati, ale hrúbka peňaženky. Všetko sa dalo kúpiť, aj pretekárske modely áut, aj špičkové motory, kvalitné batérie, skvelé regulátory a všetky náhradné diely, ak človek nezvládol model na trati a v rýchlostri trafil mantinel alebo model súpera.
Na jednej strane to ohromne zlepšilo trvanlivosť a spoľahlivosť modelov, na druhej znamenalo ohromný nárast výkonov strojov. A tiež rozšírenie počtu súťažných kategórií a druhov modelov. Preteky sa začali regionalizovať. Nie, že by sa pretekárom nechcelo už ďaleko jazdiť za dobrým pretekom. V každom regióne sa objavil nejaký „garant“, ktorý podporoval tú kategóriu, pre ktorú zabezpečoval všetok materiál pre modely a podieľal sa na organizovaní súťaží. Teda spotrebe materiálu (pneumatiky, batérie, motory, náhradné diely) a takmer vždy s trochu odlišnými technickými pravidlami. Aby sa súťaží nezúčastňovali (špičkoví) pretekári z iných regiónov a domáci z radov nových podnikateľov tak neboli vystavení efektu snehovej vločky. A teda míňali veľa materiálu, kupovali vždy výkonnejšie vybavenie, lebo chceli poraziť suseda. Presne ako v biznsie. Spolupráca, empatia, tým sa stali sprostými slovami.
Toto roztrieštenie na mnohé, hoci krátkodobo fungujúce kategórie, som nijako nechápal (teda ľudsky, lebo ekonomicky veľmi dobre) a aj keď veľa pretekárov ušlo do „novej“ kategórie, aby za dva či tri roky, keď už nemali šancu vyhrať, vymysleli alebo „objavili“ novú kategóriu, my sme sa držali svojich „zadokoliek“, hoci sme pod tlakom okolností zmenili mierku.
Ale to už by bola iná séria článkov, to už bolo iné modelárstvo, v ktorom pre náš „robotnícky klub“ nebolo veľa miesta.
V každom prípade sa mi dúfam podarilo sústrediť na jedno miesto informácie, ktoré sme sami o sebe predniesli laickej aj odbornej verejnosti a snáď som dal dokopy obraz, ako sme s pretekaním s autami začínali a ako sa naše výkony a výsledky zlepšovali. A kde všade sme sa ako pretekári zúčasťňovali. Od Domažlíc až po Košice, od Bratislavy po Prešov, od Veľkého Krtíša po Ostravu.
Komentáre